Znak obce Přestavlky

Historická zákoutí obce

Osnova

  1. Socha sv. Liboria
  2. Socha sv. Jana Nepomuckého
  3. Socha sv. Floriána
  4. Kaple sv. Anny
  5. Válečné pomníky
  6. Carl Regensdorfer

Socha sv. Liboria

Liborius

Socha sv. Liboria - bdělý a horlivý pastýř, svatý bojovník proti nevěřícím. Narodil se vznešeným rodičům a od dětství byl horlivý ve snaze po křesťanské dokonalosti. Byl nadaný a dobře se učil. Stal se knězem, který ostatním dával dobrý příklad. Byl prý zdrženlivý, střídmý, tichý, mírný a vytrvalý v duchovním životě.

Více zpráv se o něm začíná objevovat rokem 348, kdy byl zvolen biskupem v Le Mans ve Francii. Byl bdělým a horlivým pastýřem své diecéze, pokračoval ve svém vzdělávání a čerpal posilu z příkladů svatých, o nichž četl. Nikdy nechtěl zůstat v nečinnosti. Mnoho se modlil a rozjímal z Bible, často navštěvoval obce své diecéze, všude nadšeně kázal a snažil se o povznesení náboženského života lidu. Protože byl skromný a plný lásky, své příjmy využíval ve prospěch chudých i na stavbu chrámů. Dával stavět kostely, pomáhal nemocným a je uváděno, že i zázračně uzdravoval. Byl odborník na ledvinové a žlučové kameny – proto jedním z atributů je kniha se třemi kameny.

Jako biskup působil prý 49 let. Ostatky Libora byly uloženy v manském chrámu a na jeho přímluvu se těm, kteří ho vzývali začalo dostávat milostí, o které prosili. Pověst o něm se rozšířila a císař Ludvík Pobožný zatoužil získat ostatky pro Sasy, kteří byli nakloněni pověrám a surovostem, aby se na jeho přímluvu změnili. Měšťané v Le Mans se zdráhali císařskému poselstvu ostatky vydat, až je biskup uklidnil, že se světci přimlouvají nejen za obyvatele místa svého odpočinku, ale také za kohokoli, kdo je na kterémkoli místě vzývá. A tak byly Liboriovy ostatky v r. 836 vyzvednuty a převezeny do Paderbornu. Podle legendy byl v doprovodu páv, proto se dostal i mezi jeho atributy. Za třicetileté války byly prý ostatky uloupeny a po pěti letech navráceny do Paderbornského dómu. Datum Liborovy památky se měnilo z 23.7. na 9.6. a nyní je v martyrologiu 9.4. Také v Čechách byly k němu konány pobožnosti, konkrétně v roce 1676. Při Karlově opatství v Praze bylo založeno Bratrstvo sv. Libora, které mělo dost členů a zvláštní církevní výsady. Pobožnosti se konali u snad zachované sochy na Karlově.

Socha sv. Liboria je vedena jako kulturní národní památka pod rejstříkovým číslem 35072/6-4774. Autor sochy není znám, nicméně je zde podoba tvorbě učenci M.B.Braunovi a také velká podobnost se sochařským ztvárněním sochy sv. Jana Nepomuckého ze Zájezdce, tudíž je možné, že jde o sochu ze stejné dílny, či od stejného autora. Sloh odpovídá letům 1700 až 1731. Materiál je sekaný středně hrubozrnný a jemnozrnný pískovec. Výška torza sochy je 91cm a podstavce je 220 cm.

Torzo sochy

Podstavec

Původně byla socha součástí zámku a stávala v rohu nynější zahrádky u vchodu na hřiště. Do dnešní doby byl dochován pouze podstavec se schody a torzo sochy. Chyběla světcova hlava a pravá ruka, na četných místech draperie pluviálu došlo ke ztrátě původní modelace. Vzhledem ke značnému poškození a velkému úbytku originální hmoty kamene nebylo vhodné sochu opravit pouhým doplněním částí umělým kamenem a tak torzo sochy je zakonzervováno a byla vyhotovena kopie sochy světce z přírodního kamene. Tato rekonstrukce byla zhotovena na základě dochovaného originálu, dostupných archivních materiálů a analogií v okolí. Restaurátorské práce byly dokončeny v roce 2016.

Archivalie

Historická fotografie původního umístění sochy sv. Liboria

Replika sochy

Restaurátorské práce provedl

BcA. Aleš Košvanec z Luže – Sochař a restaurátor s licencí Ministerstva kultury ČR

Spolupráce

PhDr. Václav Paukrt – Odbor péče o památkový fond, NPÚ územní odborné pracoviště v Pardubicích
Mgr. Ludmila Nováková – Odbor školství,kultury, sportu a památkové péče, MěÚ Chrudim

 

Zrekonstruovaná socha sv. LiboriaReplika sochy sv. Liboria


Socha sv. Jana Nepomuckého

sv. Jan Nepomucký

Jan z Pomuku se narodil kolem roku 1345 v Pomuku pod Zelenou Horou jako syn rychtáře, v Praze se stal bakalářem práv a doktorát získal na univerzitě v Padově. Po návratu byl roku 1389 jmenován generálním vikářem a ocitl se přímo v centru mocenského boje mezi církví a králem; v jedné z mnoha rozepří mezi Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna skončil Jan z Pomuku a tři další Jenštejnovi úředníci na mučidlech. Jan utrpení nepřežil, jeho mrtvolu shodili z Karlova mostu do Vltavy (stalo se 20. 3. 1393 po 9. hodině večerní). Tělo vyplavené na břeh se stalo předmětem uctívání, arcibiskup prohlásil Jana z Pomuku mučedníkem. Před rokem 1416 bylo Janovo tělo pohřbeno v katedrále sv. Víta.

V 16. století Janův příběh použil Václav Hájek z Libočan, který stvořil postavu Jana Nepomuckého, umučeného proto, že nechtěl prozradit zpovědní tajemství královny Žofie. Ve skutečnosti se zřejmě ctižádostivý Jan příliš zapletl do nepřehledné politické hry – mnozí historikové se domnívají, že bezprostředním důvodem královy prchlivosti mohlo být, že Jan potvrdil nového opata kladrubského kláštera tak rychle, že král, čekající několik let na smrt předchozího opata, nestačil vznést formální námitky a dosadit svého člověka. Uctívání Jana Nepomuckého se rychle rozšířilo, snaha o kanonizaci mučedníka má kořeny ve 2. polovině 17. století. Roku 1719 byl komisionálně otevřen Janův hrob a v lebce byl nalezen organický zbytek, který byl považován za zázračně uchovaný jazyk. Již v roce 1724 byl Jan Nepomucký blahořečen a 1729 svatořečen, v přípravách na kanonizaci vznikla i galerie barokních plastik na Karlově mostě. Podle moderních zjištění je organická hmota ze světcovy lebky přeměněná mozková tkáň, nikoliv jazyk.

Svatý Jan Nepomucký je českým a bavorským zemským patronem a dále patronem kněží, zpovědníků, mlynářů, vorařů, ledařů a poutníků, ochráncem proti povodním a proti pomluvám. Jeho atributy jsou kanovnické roucho, pět hvězd kolem hlavy, krucifix v pravici, palma, kniha, prst na ústech. Projevem lidové úcty a vážnosti k jeho osobě jsou stovky soch umístěných převážně na mostech nejen v našich zemích, ale i v zahraničí, kde bylo Janovo jméno šířeno zejména jezuity.

Údaje o památce

Socha stojí na výjezdu z obce Přestavlky směrem na Rosice. Původní socha byla odcizena, historická fotografie nebyla dostačující k detailní představě, a tak vytvořena volná rekonstrukce z umělého kamene s původními rozměry a usazena na původní podstavec, na němž je posazen hranol s textem „ORODUJ SVATÝ JENE, ZA LID SVŮJ!“

Replika sochy

Restaurátorské práce provedl v roce 2010

BcA. Aleš Košvanec z Luže – Sochař a restaurátor s licencí Ministerstva kultury ČR

 


Socha sv. Floriána

sv. Florián

Svatý Florián (Sanctus Florianus) - ochránce v nebezpečí ohně, vody a války, patron hasičů, kominíků a zedníků. Postava ve zbroji římského vojína s mečem a korouhví, vylévající vodu z vědra na hořící dům v připomínce toho, že prý kdysi svou modlitbou odvrátil plamennou zkázu. Pocházel z vojenské rodiny a sám byl na konci 3. stol. n. l. vojenským úředníkem na území dnešních Horních Rakous. V té době, za vlády císaře Diokleciána, kdy byla římská říše zmítána bídou a četnými válečnými konflikty, hledal  prostý lid v křesťanském učení útočiště před existenční nejistotou. Císař, ve snaze obnovit upadající říši a s ní i tradiční římské pohanství, zbavoval křesťany úřednických míst, propouštěl je z vojska, pronásledoval kazatele. Jeho dvouleté protikřesťanské tažení stálo věřící řadu mučedníků. Jedním z nich byl i později kanonizovaný Florián. Za to, že se nechtěl vzdát své víry a snažil se osvobozovat zajaté křesťany, byl 4. května r. 304 svržen s mlýnským kamenem na krku do řeky Enže poblíž římské osady Laureascum (dnes město Lorch v Rakousku). Pohřeb byl nedaleko Lince, v místech kde dnes leží městys St. Florian, a nad jeho hrobem byl už v 6.stol. vystavěn augustiniánský klášter. Mučedníkovi ostatky pak přenesli dva jáhnové do Říma a v roce 1183 je získal od papeže polský král Kazimír, aby je uložil v nově vystavěném chrámu sv. Floriána na Krakovském předměstí Kleparz. Hornorakouský národní světec se tak stal i polským zemským patronem a kromě chrámu, jenž mu byl zasvěcen, po něm byla pojmenována i jedna z bran krakovských městských hradeb. Část světcových ostatků získal z Polska také Karel IV. pro svatovítský chrám v Praze.

Florián je v počeštěné podobě Květoslav nebo Květoš. Základem jména je latinské Florianus, které vychází ze slova florere – kvést. Je patronem Horního Rakouska, Bologně, Krakova a celého Polska. U nás je mu zasvěcen např. chrám v Kladně, Bzenec – zaniklá kaple, kostel Kostelany, Moravský Krumlov, Příbram na Moravě, kaple v Tetčicich, ve Veleboři, kostel v Oskavě v Radouni u Štětí i jinde. Málo je známo, že v Žatci se dnešní náměstí 5.května až do začátku 2. světové války jmenovalo Floriánské, podle své hlavní dominanty a to barokního sloupu sv. Floriána z let 1742 – 1746.

Řád svatého Floriána

Řád sv. Floriána je jedním z nejvyšších vyznamenání a uděluje se členům a organizačním jednotkám SH ČMS za mimořádné výsledky. K udělení řádu sv. Floriána může dojít až po udělení medaile "Za mimořádné zásluhy“. Řád sv. Floriána je výběrové vyznamenání udělované výkonným výborem sdružení na návrh okresního sdružení. K řádu náleží diplom a stuha. Řád má tvar rovnoramenného osmihrotového kříže v pozlaceném provedení. Vnitřní kruh je červený a na něm je položen medailon s hlavou sv. Floriana se dvěma plameny a opisem: SV. FLORIAN.

Údaje o památce

Socha stojí uprostřed obce Přestavlky, poblíž kaple sv. Anny. Autor není znám, sloh barokní, rok přibližně 1701, je ze sekaného hrubozrnného pískovce, celková výška cca 3,5m, výška světce je v podživotní velikosti cca 100 cm. O předchozím restaurátorském zásahu je na přední straně dříku uveden nápis: Obnoveno nákladem obce Přestavlky v roce 1904.
Další restaurátorské práce provedl v roce 2009  BcA. Aleš Košvanec z Luže – Sochař a restaurátor s licencí Ministerstva kultury ČR. Současně s restaurováním sochy bylo rozhodnuto o jejím přemístění a to o 10 metrů vlevo od původního postavení, neb původní postavení bylo pod rozložitou lípou a ta kořeny narušovala základ sochy. Při rozebrání sochy a jejího podstavce byly nalezeny zbytky schránky, která byla vlivem povětrnostních podmínek natolik poškozena, že nebylo možno určit její obsah a vrátit do nové schránky. Socha byla postavena na nové místo 27. října 2009.

sv. Florián

Socha sv. Floriána před rekonstrukcí

 


Kaple sv. Anny

Kaple sv. Anny

Psal se rok 1909, obec Přestavlky měla 512 obyvatel v 90 číslech. 27. února toho roku se obecní valná hromada, v čele se starostou Janem Hesem ml., usnesla postavit v Přestavlkách kapli. Do té doby se zvonilo pouze na malý zvon, který byl ve dvoře velkostatku zavěšen na lípě. 4.května 1909 byla stavba zahájena položením základního kamene v levém rohu pod věží se slovy „Ku cti a chvále Boží“. Stavba kaple byla adána staviteli Františku Fialovi z Hlinska, který též vypracoval stavební návrh kaple Veškeré stavební práce řídil Jan Koucký, místní zedník a fasádník. Nemalou zásluhu na stavbě kaple měly spolumajitelky přestavlckého panctví Karolína Regensdorferová, choť t.č. majitele panství Dr. Karla Regensdorfera a její sestra Anna, baronka z Wesselych, choť t.č. rakouského c. a k. generálmajora barona Karla z Wesselych. Darovaly pro kapli místo i stavební materiál. Paní Anna, která byla hluboce nábožensky založena, darovala ze svého soukromého jmění na vnitřní zařízení kaple obraz sv. Anny malovaný na skle od J. Krištofa z Prahy, oltář, který z hořického pískovce zhotovila hořická průmyslová škola, kalich, tři menší roucha s veškerým příslušenstvím jako je mešní kniha, mešní kniha pro mše za zemřelé, evangelium, oltářní zvonek, svícny na oltář, kedidelnici a další. Z vděčnosti za tyto dary byla kaple zasvěcena její patronce sv. Anně.

sv. Josef

Socha Madony Lurdské

sv. Anna

Prostěradla a antipedium na oltář darovaly sbírkou přestavlcké dívky. Na antipediu zhotoveném v klášteře ve Slatiňanech jsou vyšitá slova „Svatá Anno, oroduj za nás!“. Socha Madony Lurdské, na levé straně oltáře, byla pořízena nákladem přestavlckých paní a socha sv. Josefa na protější straně byla pořízena ze sbírky přestavlských rodáků, žijících t.č. jinde. Obě tyto sochy zhotovil řezbář Becka z Kutné Hory. Dva obrazy darovaly Kateřina Říhová a Anna Remešová. Ve věži byly zavěšeny dva zvony. Menší, zvaný umíráček, byl zakoupen z milodarů místní občanů. V první světové válce byl odevzdán na válečné účely. Větší zvon daroval Sbor dobrovolných hasičů, nejstarší obecní spolek založený již v roce 1893. Zvon byl zhotoven firmou Oktavian Winter v Broumově a tamtéž byl biskupským vikářem Vojtěchem Krinkem 4. června 1909 ku cti sv. Václava vysvěcen. 29. března 1942 byl však sejmut a odevzdán k válečným účelům. Od té doby nebyl zvon na věži kaple až do roku 1949. Protože oltář a hlavní obraz sv. Anny nebyly v roce 1909 ještě zhotoveny, muselo být vysvěcení kaple odloženo. Slavnostně kapli vysvětil a první mši svatou v ní sloužil v úterý na den sv. Cyrila a Metoděje 5. července 1910 královehradecký biskup Dr. Josef Doubrava.

Farním úřadem bylo stanoveno, že každoročně budou v kapli sv. Anny slouženy mše svaté a to první neděli před svátkem nebo na svátek sv. Anny. Je to poutní mše svatá, která dříve byla současně s poutí v Trojovicích. A druhá mše svatá posvícenská pak neděli před svátkem sv. Václava.

Na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva byly 22.září 2004 zahájeny práce na opravě vnější fasády kaple a následně 16. listopadu téhož roku byly zahájeny práce na výměnu krytiny věže kaple. Tyto práce prováděly odborné firmy. Při snímání kříže z vrcholu věže byla objevena schránka s dokumenty z roku 1909. Z těchto dokumentů byly pořízeny kopie a originál „Pamětního listu“ z 11. června 1909 doplněný „Pamětním listem o opravě kaple“ z 1. prosince 2004 byly znovu uloženy do schránky v makovici kříže.

Kaple sv. Anny

Kaple sv. Anny - Historické foto

 

In memoriam

In memoriam - na zadní části oltáře 

 

Podpisy

Podpisy ze zápisu valné hromady z 27. února 1909 , v čele se starostou Janem Hesem ml.


Válečné pomníky

V katastrální území obce Přestavlky se nachází tři pomníky, které byly vybudovány v blíže neurčeném časovém období občanům nebo rodákům obce Přestavlky, kteří položili své životy ve dvou světových válkách.

Všechny tři pomníky jsou umístěny na parcele č.p. 30/2 v k.ú. Přestavlky.

Pomník obětem 1. světové války 1914 – 1918

„Padlým spoluobčanům obce“ 1914 – 1918. Vybudován v roce 1926 nákladem obce. Postaven byl v části zahrádky, který k tomu účelu daroval majitel hostince čp. 12 pan Frant. Kazda. Památník byl slavnostním způsobem 17. srpna 1926 odhalen. Místo u pomníku se stalo shromaždištěm, když se měla konat některá slavnost vlasteneckého rázu.

Pomník obětem 1. světové války 1914 – 1918

Pomník obětem 1. světové války před rekonstrukcí

Pomník obětem 1. světové války 1914 – 1918

Pomník obětem 1. světové války po rekonstrukci

Informace o pomníku obětem 1. světové války 1914 – 1918 na stránkách Ministerstva obrany

Pomník oběti 2. světové války

Pomník obětem 1. světové války 1914 – 1918

„Na věčnou památku mučedníka Pepy Pytlíka usmrceného při pochodu smrti, z koncentračního tábora Stutthofu v lednu 1945, stár. 23 roků!

Informace o pomníku Pepy Pytlíka na stránkách Ministerstva obrany

Pomník obětem 1. světové války 1914 – 1918

Pomník Vladimíra Štěrby „Zemřel roku 1940 ve věznici  Špilberk“  – rok 1940

 Informace o pomníku Vladimíra Štěrby na stránkách Ministerstva obrany

 

Více informací o válečných hrobech a pomnících naleznete na

http://www.valecnehroby.army.cz/

Restaurátorské práce provedl v roce 2012

BcA. Aleš Košvanec z Luže – Sochař a restaurátor s licencí Ministerstva kultury ČR

Dotace

Na opravu pomníků obětem světových válek byla poskytnuta dotace Odborem pro válečné veterány MO ve výši 427 tis. Kč.


Carl Regensdorfer

Carl Regensdorfer byl syn z prvního manželství Karla Regensdorgera s Karolinou, roz. Kellerovou, který dne 17. června 1916, jako dělostřelecký důstojnický zástupce na ruském bojišti padl v boji. Později bylo jeho tělo převezeno a pochováno v severní části zámeckého parku a místo náhrobkem označeno v r. 1917.

Hrobka se sochou vojáka je v nadživotní velikosti. Pomník je vysekán do kamene, komponován jako katafalk, na němž je v pololežícím gestu nadživotní postava umírajícího vojáka v uniformě, v levé ruce na prsou s dalekohledem. Na hrobě je položena krycí deska. Po levé straně hrobu je umístěna na vápencovém soklu nápisová deska.

Hrobka se sochou vojáka je v nadživotní velikosti před rekonstrukcí

Hrobka se sochou vojáka je v nadživotní velikosti po rekonstrukcí.
Opravu zrealizovalo Město Chrudim v roce 2012.

žehnání pomníku

Žehnání pomníku

Hrobka se sochou vojáka je v nadživotní velikosti před rekonstrukcí

Hrobka se sochou vojáka je v nadživotní velikosti před rekonstrukcí.

Historická fotografie pomníku

Dochovaná historická fotografie pomníku